Přístup k miminkům

Jsem přesvědčená o tom, že dítě do šesti měsíců nelze rozmazlit (ještě nefungují spoje v mozku, které hlásí souvislost mezi příčinou a následkem) a dětský pláč považuji za naléhavé volání o pomoc. Proto v žádném případě nenechávám miminko „vyřvat“ a dělám vše pro to, aby se se mnou cítilo dobře – šátkuji, houpu, zavinuji, zpívám, kolébám atd. Každé dítě je originál a každému vyhovuje něco trošku jiného.

Malá miminka potřebují jíst, spát, cítit se v bezpečí a všeobecné pohodě, starší kojenci pak cokoliv, aby se nenudila. Beze zbytku se jim snažím vyhovět, aby celkově po fyzické i psychické stránce prospívala. Kromě uspokojování fyzických potřeb se snažím o to, aby se všechna miminka mně svěřená cítila šťastná.

Sama jsem matkou dvou malých holčiček, z nichž obě byly v miminkovském věku příšerně nespavé a neurotické. Taky by se dalo říct, že to byly uřvánci. Přesto jsem je nikdy brečet nenechala a tyhle dvě mi byly dobrou školou, jak utišit (popřípadě uspat) i to nejotřesnější dítě bez újmy na obou stranách a troufám si říct, že jsem v tom úspěšná.